Postižení není vlastnost
Veselý, přístupný, odpovědný, poctivý, vstřícný, upřímný, seriózní, ústupný, smířlivý, pokorný, ostýchavý, přímý, šikovný, klidný, spolehlivý… To jsou lidské vlastnosti. Avšak „postižený“ (či handicapovaný) vlastnost není, je to stav.
Protože jde v první řadě o člověka, není dobré používat „postižený“, ale „ten někdo s postižením“, případně i uvést s jakým. Postihnout nás totiž může třeba požár nebo povodeň. Čili místo „sluchově postižený Kráťa“ je lepší „Kráťa s postižením sluchu“. Když se totiž použije „postižený“, tak to jaksi ubírá z člověka ale „člověk s postižením“ má ono postižení jakoby vedle sebe.
„Postižený“ je rovněž přídavné jméno a působí to právě, jakoby měl člověk nějakou vlastnost. Když se místo „postižení“ dosadí třeba „osel“, působí to jako „oslí člověk“.
Už jsem se setkal i s názorem, že je to zbytečné slovíčkaření, ale já to za slovíčkaření nepovažuji. Když se mnou někdo jedná jako „s postiženým“, jedná se mnou často jako s nějakým nechápavým. A když se mnou jedná jako rovný s rovným, ale s postižením sluchu (že neslyším, co říká), je taková komunikace úplně o něčem jiném.
Setkal jsem se i s tím, že by se mělo uvádět „člověk se znevýhodněním“, například „Jirka s pohybovým znevýhodněním“. To mi však přijde jako přehnané a hlavně zmatečné. Člověk s pohybovým znevýhodněním může přeci být i ten, kdo si zlomil nohu, a to už by nebylo poznat, jestli jde o dočasné, či stálé znevýhodnění.
A nedá mi to, musím zmínit i často používané slovo „vozíčkář“. Vozík je kompenzační pomůcka a také přeci neříkáme „bělohůlkař“ nebo „sluchadlář“. Všechno jsou to lidé s postižením, používající různé pomůcky. Nemělo by se tedy říkat/psát:
* vozíčkář Jarda
* zrakově postižený Jarda
* sluchově postižený Jarda
ale:
* Jarda s postižením, na vozíku
* Jarda s postižením zraku, s bílou holí
* Jarda s postižením sluchu, se sluchadlem
Jasně, je to delší, ale lidské.
-----------------------
Kráťa ohluchl ve svých 40 letech v roce 2003. Kromě psaní se věnuje vlastnímu webu, počítačovému poradenství a problematice ztráty sluchu ve středním věku a později. Zabývá se nejen touto tematikou a souvisejícími přednáškami, ale také možnostmi přepisu mluveného slova do textu v reálném čase.
Tento článek byl zveřejněn rovněž na webu chodicilide.cz
Čeština je velmi bohatý jazyk. Umožňuje velmi mnoha způsoby vyjádřit
stejnou věc. Člověk se zdravotním postižením, nebo zdravotně postižený člověk? Člověk neslyšící, hluchý, se ztrátou sluchu, nebo sluchově
postižený? Slepý, nebo nevidomý (divné slovo)?
Ačkoliv nejsem znalý cizích jazyků, věřím tomu, že v mnoha jazycích
to tolika způsoby ani vyjádřit nejde. Tak proč to řešit, když při různých vyjádřeních se jedná o stejnou věc?
Myslím si, že mnohem důležitější je, jak se my "normální" lidé, k lidem
s nějakým postižením chováme. Jako myslící živočišný druh, jsme potlačili evoluční vývoj, tedy již neodsouváme "nedokonalé" jedince mimo existenci. A snad je to dobře. Je mnohem důležitější, když lidé bez nějakého postižení se k lidem kteří postižení mají chovají vstřícně, než jaký výraz k postižení použijí. Je snad zcela samozřejmé, že když budu komunikovat s člověkem, který ohluchl, ale dokáže číst, že mu to napíšu. Slepému člověku nebudu vysvětlovat cestu způsobem "u žlutého domu doprava" K tomu snad stačí i prostý rozum.
Nemyslím si, že by se pro postižené lidi dělalo příliš málo. Je fakt, že to vždy nestačí. Ale téměř všude se dělají bezbariérové přístupy, dělají se různé i inteligentní protézy, na přechodech zvuková návěští, pro neslyšící se vyvíjí kochleární implantáty a podobně. Technika přináší i dříve netušené možnosti, jako třeba přepis mluvené řeči, nebo software pro GPS navigaci pro nevidící a další věci. A dál se vše vyvíjí a je to tak dobře. Proti tomu, jestli řeknu neslyšící, nebo hluchý, je naprosto bezpředmětné. Význam je stejný. Mnohem důležitější je, nechovat se například k postiženým lidem posměšně, nebo jako k méněcenným. I ohluchlý člověk třeba dokáže komponovat hudbu. Chromý člověk může být počítačovým expertem, slepý může dokonale hrát na hudební nástroj. Já zatím se všemi smysly, nic takového nedokážu.
A tak to vidím já. Takzvané slovíčkaření, které se často uplatňuje, není o ničem. Například když napíšu, že jdu na záchod (expresívně na hajzl), je snad správnější napsat že jdu na toaletu? Nebo například že jdu čůrat, je daleko výstižnější, než korektní "močit". Budu li močit,
můžu močit cokoliv a s čuráním to nemusí mít nic společného. Čeština má mnoho možností, tak proč ji kazit "korektními" nebo nějak doporučenými výrazy. Já a myslím že i většina lidí rozumí stejně výrazu zdravotně postižený, jako se zdravotním postižením.
Není důležité, jak takového člověka pojmenuji, ale jak ho vnímám.
A o tom to je..