...Často si všímám, jaké se dělají gigantické přípravy na koupání, když lidi jednou někam k řece, ale jak se potom, když tam jsou, moc nekoupou.
To je zrovna tak, jako když jedete k moři. Já si pokaždé umiňuju - když o tom přemýšlím ještě v Lonýdně -, že si denně ráno přivstanu a půjdu se namočit do moře ještě před snídaní, a vždycky si zbožně zapakuju plavky a osušku. Kupuju si výhradně červené plavky. Červené plavky se mi líbí nejvíc. Výtečně mi jdou k pleti. Ale když potom k tomu moři přijedu, tak můj pocit, že tu časnou ranní koupel tolik potřebuju, není už najednou tak výrazný, jako byl v Londýně. Naopak, spíš mám pocit, že potřebuju zůstat do posledního okamžiku v posteli a pak rovnou sejít dolů ke snídani. Jednou nebo dvakrát ve mně zvítězí čest, vstanu před šestou, trochu se přiobléknu, seberu plavky a ručník a ponuře doškobrtám k moři. Ale rozkoš mi to nepůsobí žádnou...