Já dělal na směny včetně nočních asi 15 let. Dvanáckty, osmičky. Dá se to přežít, dá se na to zvyknout, ale po těch letech mi to tělo dalo najevo, že už to přestává být zábava. Spánek přes den už nebyl tak kvalitní, často jsem spal mín, než bych si přál (prostě jsem se ve dvě probudil a už nezabral) a když jsem pak odpoledne vstal, tak tělo bylo jak z gumy a cítil jsem nonstop únavu. Když mi bylo pětadvacet, tak to byla pohodička, o deset let později už ne.
Naštěstí už nám noční zrušili a vůbec mi nechybí. Sice mi to dělalo až litr na příplatcích, ale ten s radostí oželím, než aby mi bylo furt na blití.

Pokud jde o jídlo, pití - jez, jako ve dne. Je jedno, že je hluboká noc, ale tělo nespí, tedy nemá klidový režim, tudíž stejnej přístup jako ve dne. Takže na dvanáctce větší jídlo a svačina, na osmičce taky jedno větší jídlo, někdy i ta svačina. Doma už jsem nejedl a šel rovnou spát.
Okolo druhé hodiny ranní jsem si uvařil kafe, na cestu domů autem energeťák (to až poslední roky), i když po páté noční směně už nebyl třeba, to jsem měl biorytmus už otočenej. Bohužel, pak zase návrat zpět, což obnášelo čučení do stropu v posteli do dvou do rána, protože jsem prostě nemohl usnout.