Mařka a dvanáct měsíčků:
Brzy ráno macecha,
Mařku vyspat nenechá.
Hybaj, Mařko, do přírody!
posílá jí pro jahody.
Mařka běží do vánice,
mrazem rudne nos i líce.
A když už dál nemůže,
dvanáct dědků pomůže.
Zadarmo to nebude!
A tak staň se, osude.
Mařka šaty odkládá,
pokládá se na záda.
Červen vládu přebírá-
paprsky své opírá...
Dědci mařku sledují,
jahody jí darují.
Mařka štěstím poskočila,
každého z nich obšťastnila.
Než se domů začne bráti,
slíbila jim, že se vrátí.
Dědci budou míti hody,
Mařka zase lesní plody...