Čím si to vysvětlujete?

Mám dvouleté dítě, jeho otec nás opustil, když mu bylo půl roku. Když mu byl rok, tak zažádal o svěření do péče a soud ještě pořád neproběhl. Dává mi na něj po domluvě 2000, já mám rodičák i s přídavkem na dítě dohromady 4300 Kč. Nájem platíme za 1+1 11000, dostáváme příspěvek na bydlení 8500. To znamená, že když doplatím z těch 6300 co je můj měsíční příjem 2500 za nájem, zbyde nám pro oba 3800, to je o tisícovku míň než je životní minimum. Tu by nám na sociálce dali, ale jen kdybych měla malého svěřeného do péče, dokud ne, tak je to nezajímá a nedají mi ani korunu. Jde o to, že doteď mi ten nájem doplácel, ale malý začal chodit do jesliček, abych mohla dokončit školu, rodiče si kvůli tomu půjčili a budu jim to pak splácet. Oba jsou už v důchodu a snaží se mi finančně pomáhat, ale přece jen moc nemůžou. Určitě mi nemůžou dát navíc 2500 na ten nájem. Jenže otec mého dítěte mi na to řekl, ať teda zruším jesličky a zaplatím nájem, že když nemám peníze, nemám platit jesle a ať se na školu vykašlu (chybí mi státnice. Mě to přijde tak neskutečně sprosté. Snažím se mít vzdělání, abych nás jako samoživitelka zabezpečila, což by mělo být i jeho zájmu, pro sebe ty peníze nechci, chci je vložit do svého dítěte, aby mohl jednou studovat atd. On ho odmítá pohlídat, dělá to záměrně, jsem si jistá, že kdyby mi tím neumožnil se učit, tak by o syna zájem měl. Sám pracuje jen na poloviční úvazek, takže času má moc, ale na brigádu jít nechce, syna hlídat nechce...Jeho vinou nám chybí peníze na nájem a jemu je to jedno. potřebovala bych malému koupit botičky, stojí tisícovku, na to prostě nemám. To ho taky nezajímá. Celé ty dva roky, kdyby mi alespoň trochu nepomáhali naši, tak nemáme ani na jídlo. A jeho rodiče? Ty malému nedali za dva roky ani korunu. To je přece tak nespravedlivé, proč by se měli o dítě starat rodiče matky a ne otec nebo i jeho rodiče? Oni k důchodu pracují, moji už nemůžou.
Ale k té otázce. Někde jsem četla statistiku, že snad víc než 20% otců neplatí alimenty. Dokud se mě to osobně nedotýkalo, jen mi to nepřipadalo správné, ale teď to považuju za naprosto odporné a bezcharakterní.
A říkám si, jak je možné, že je tak hnusných lidí tolik? To je tak hrozná bezmoc, ty maminky (mám teď na mysli hlavně děti do těch 3-4 let než je školka) se o dítě starají, není to žádná dovolená, ale pěkná dřina, dostanou za to almužnu, podpora státu je tragická a ten, kdo se na tom má podílet je v tom nechá. A oni nemůžou pověsit dítě na hrušku a jít si na to vydělat. Tak mnohdy přežívají. A ten chlap se jen chechtá...
Nebo jako v mém případě sice zaplatí ony alimenty o nejnizší možné výši, ale i když ví, že je důležité, aby ještě pomohl přispěním na bydlení, protože nás dostal do té situace on sám a já sama si pomoci nemůžu, tak je lhostejný a vítězí. Nikdo na něj nemůže...přirovnávám dítě ke společné půjčce. Je to jako by ten jeden řekl "hele mě se už splácet nechce, vem to z mě" a bylo mu jedno, že druhý kvůli tomu bude živořit. Tohle by bylo alespoň právně postihnutelné, ale u dítěte není. To přece není normální...
Já jen žasnu, že je něčeho takového vůbec schopen. Ale jak jsem psala, jsou i horší a zdá se, že je jich opravdu moc. Co se to proboha s lidma děje?