Ahoj všichni!
Ráda bych vám ukázala svůj příběh. S přítelem jsme spolu už delší čas, moc ho mám ráda a on mě také, ale za ten čas mám pocit, že se změnil. Jasně, člověk se vyvíjí a hlavně vztah, prohlubuje se a nemůže to být jako kdysi.
Jenže mám v poslední době pocit, že je obrovský asociál, nikdy takový nebyl, bojí se společnosti mužů, radši je stále s nějakými holkami. Když jsme se o tom bavili, ani mu nedošlo, že mi povídáním o spolužačkách ubližuje, pak to ale udělal znovu. Když jsem se ho ptala, zda si myslí, že má vztah smysl, říkal, že mě má strašně moc rád.
Zároveň mám pocit, že mám podobný problém jako slečna včera tady psala. Mám taky pocit, že se nějak neumíme pobavit. Někdy je to lepší, někdy je to horší.
Nechci mu změnit osobnost, to nejde, ale myslíte, že jde udělat něco s tím, aby se cítil ve společnosti líp? Abych mu to nějak zpříjemnila? Často říká, že s ničím nemá problém, že je vše o.k., ale opak je pravdou.
Je to fajn člověk, chci mu pomáhat, ale hodně mi to ubližuje.
Děkuju předem za reakce