Dobrý den,pokusim se vám nastínit celou situaci a doufám že se najde někdo s podobnými zkušenostmi..je mi 16 let,díky své skvělé mamce jsem měla bezstarostnebezstarostné dětství,ona bouhezl trpěla,můj táta ji skrtil když byla těhotná (mám dvě sestry) srovnalo se to až tehdy když mu babička domluvila,no netrvalo to dlouho..zas mamku začal pořizovat že má jen ucnak a jak by bez něho nemnela nic (je podnikatel,takže nouzi o peníze netrpime) také ji říká že je k ničemu,doslova si z ní udělal slušku,když se opije tak vykrikuje že domácí práce jsou jen pro ženský a že chlap není chlap když pomáhá ženě,k tomu se ještě pustil do příteleé sestry který v domacnosti vypomuze rad.Já jsem odešla že střední školy na ucnak kvůli šikaně že strany spolužáků jediná mamka mě podpořila táta mi na to řek "budeš jak máma,Nicka!" neustále se di mě naváží protože místo me chtěl syna,(namce furt dokola omila že je její vina že mu nedala syna)de o to že má mamka za 21 let nezazila ani jednu pěknou chvíli,chuť do života ji opustila a už asi 2 roky říká že se rozvede,ale pak se vždy ohledně na nás a vzdá to protože chce aby jsme dostudovali a nic nám nechydelo protože má plat 10 tisíc a tři děti,ale ona nechápe že pro její štěstí klidně budu chodit do školy a přitom i pracovat,jak ji mám přesvědčit že ji otec táhne ke dnu (je to alkoholik a mysli jen na sebe,když je mamka hodně nemocná de radši do hospody a hlasitě se pri tom směje) jinak z naší rodiny má tatu řada už jen moje 8mi léta sestra ale také se ho boji