Ono ale zalezi na zvolenem prikladu. U prechazeni pres koleje je jasny, ze primarnim smyslem je zrak. Ale co kdyz ti dam radio a reknu ti, at mi zjistis, jake bude zitra pocasi? K cemu ti potom bude zrak? Primarnim smyslem se okamzite stane sluch. Co kdyz bude nekde unikat plyn? Uvidis to ocima? Ne, roli primarniho smyslu prebere cich.

Takze v tomhle s tebou prave nesouhlasim ohledne toho primarniho smyslu. Spis by se to dalo definovat tak, ze pro ruzne cinnosti jsou ruzne primarni smysly.

Zrak to bude pro orientaci v prostoru.
Sluch to bude pro komunikaci a v detstvi pro uceni se.
Cich/chut to muzou byt pro detekci (ne)zavadnosti jidla.
Atd.

Zeptej se nevidomeho, jestli by radsi neslysel. Nejspis ti rekne, ze ani omylem. Zeptej se lidi, kteri prisli o sluch v dospelosti. Reknou ti, o co vsechno prisli a do jake izolace je to uvrhlo. Pocit, ze ztrata sluchu "prece nic neni", je dost iluzorni. Ale kdo to nezazil, ten neuveri. Je fakt, ze sluch se da nahradit lepe nez zrak, ale zaprve uz to nikdy nebude stejne, a zadruhe ne vzdy je takova nahrada mozna.

Ono je to asi takhle: v detstvi je vetsi pruser neslyset, v dospelosti je vetsi vopruz nevidet. Ale tak jako tak je ztrata jednoho z tech dvou smyslu vzdycky dost problematicka a nejde uplne rict, ze "neslyset je lepsi nez nevidet".