Shodli jsme se, že létání je drahé a už je nikdo nechce platit.
Vzpomínám, že v euforii nad nespornými úspěchy (Sputnik, Gagarin, Američané na Měsíci) v optimistických osmdesátých letech kdejaký jouda milionář už už čekal, kdy si bude moci koupit letenku na dovolenou v kosmu.
Prognózy přistání na Marsu byly tuším nějak kolem 2000 (?).
Od té doby se nepodařilo lety zlevnit na přijatelnou úroveň.
Pobyt v raketě se podstatným způsobem nezjednodušil (od jídla až po záchod) a nemůže se tam posadit kdekdo bez výcviku.

Úvahy o kolonizaci planet nebo dokonce okolních hvězdných soustav jsou sice zajímavé, ale zatím ani nevíme, jak tam dopravit byť jediného jednotlivce.

Ukazuje se, že jsme svázaní s matičkou Zemí více, než jsme si byli ochotni připustit. Jít s dívkou po ulici a moci jí koupit zmrzlinu je ve vesmírném prostoru nedostupný luxus.