Zdravíčko,
abych nastínila situaci. Vztah trval asi 2,5 roku,já tehdy 18 a on 25, rozešli jsme se 11/2014. Bohužel rozchod nebyl úplně ideální a já skončila s rozbitým nosem a velikými šrámy jak na duši tak na kůži. Po incidentu si jej odvedla záchranka protože si šáhl na život, všude jsem si ho zablokovala a protože bydlel daleko tak jsme se další rok vůbec ani nepotkali. Přemýšlela jsem či si zajít k psychologovi apod. ale nakonec jsem s pomocí přátel a rodiny zapomněla, teda myslela jsem si že jsem zapomněla.
Uplynul rok a půl, a já s vědomím že už jsem zcela připravená na další vztah, jsem potkala někoho nového, a zamilovala se. Avšak někde v nitru mi ty vzpomínky, a ta bolest pořád zůstávaly. Nyní když jsem ho potkala, nebyla jsem schopna slova a schovala se aby mě neviděl. Mám v sobě strach, ale chtěla bych ho překonat. Teď když jsem na to zase začala myslet, mám neustálé noční můry jak se chci udobřit ale on mě jen znásilňuje.

Chtěla bych to celé ukončit a mít konečně klid. Stalo se vám něco podobného ? Jak jste situaci řešili a co by jste případně doporučili mě ? Děkuji mockrát za nápady!