2 hlasy v hlave jeden rika v podstate vzdej to, nema to smysl, snazi se nejakym zpusobem racianaliOvat proc bych stim mel prestat, muze davat přesvědčivě argumenty ale vsechny vychazi z toho zameru abych to vzdal.

Druhej hlas je opacny, je to hlas hrdinstvi a vlastni vize - toho co chci. Snazi se rozpoznat bullshit myslenky/argumenty proc bych to mel vzdat. Imo cim silnejsi nebo presvedcivejsi argumentace pro give up. Tim vic mentalni sily je potreba abych si to vubec uvedomil ze ten argument proste vychazi z "weak" strany a ze ho nemusim poslouchat...

Moje otazka z ni (hlavne pokud mam treba cil si zvysit psych odolnost/disciplinu) kde je nejaky ten zlaty stred kdy uz argumenty od hlasu c1 davaji smysl i pro hlas c2 (hlas c2 souhlasi s hlasem c1)

Zkusim konkrétněji: ctu knizku v posteli, dal jsem si ji za cil docist asi do 3dnu. Po chvilce zacinam byt unaveny, hlas c1 rika abych se na to vykaslal a sel spat. Hlas c2 rozpoznava pokus o giveup a nechce se vzdat, soucasne ale pripousti ze nekde ta hranice kdy uz ma smysl jit spat je. Jenze nevi kdy. A tak mezi sebou stale souperi. Chvili uz skoro usinam ale pak se probudi c2, vzpamatuju se a zacnu cist dal. Ale ta moje finalni otazka je: kdy uz dava smysl skoncit a poslechnout c1. (a podle ceho ten smysl dava smysl...)