Nechci si řezat a zvracet,ale nemohu přeztat

Ahojte je mi 15. let. Já vím, že si nejspíš 90% z vás říká, že jsem blbá atd.. Já si to myslím taky. No a teď k tomu hlavnímu. Proč se v patnácti řežu? Nesnáším se z celého srdce, při pohledu do zrcadla se mi chce zvracet a někdy je to i skutečnost. jsem tlustá a ošklivá, alespoň podle mé rodiny. Odmalička slýchám od bráchy několikrát za den, jak jsem tlustá, ošklivá a neschopná a to samé od rodičů. Tak proč bych měla věřit něčemu jinému? Mé kamarádky a okolí mi říkají opak, ale co když je to jen, aby mě neurazili apod.. Nevím čemu věřit. Od nich bych to snesla, ale od rodiny to tak strašlivánsky bolí, že brečím skoro každý večer, párkrát jsem už ze sebe zvracela a už 4x se řízla. Trvá to skoro už rok a většinou se ovládnu a nezvracím ani se neřežu. Ale kdykoliv slyším, jak se rodiče naštvali, že jsem nevyhrála zápas, nevejdu se za chvíli do kalhot ( i když mám ještě docela velkou rezervu v pase), tak to bolí. A já nevím co s tím, je mi patnáct sakra a nevím, jak z toho a kdybych to někomu v rodině řekla, (teda brácha o tom ví a dělá si ze mě srandu a směje se mi) tak by mě akorát seřvali a dál by to pokračovalo. Nemám ráda ty v mým věku a níž co furt píší na sociální sítě, jak mají přítele a jak ho strašně milují, i když jim je jen 12 atd.. Nebo jak jsou zdrceni z toho, že se s nimi jejich životní láska rozešla. Proto se nebudu divit, když mě někdo bude odsuzovat a plně vás chápu, já bych to možná udělala taky. To je tak vše. Díky moc
Tazke poruchy osobnosti urcite nebudeme riesit na nete, to je praca pre odbornika. Navstiv najblizsieho v mieste tvojho bydliska. (fleg)