Nedokážu se normálně bavit s jednou slečnou.
Zdravím, půjdu za nedlouho ven s jednou slečnou a bude to vlastně pro mě premiéra že půjdu sám se slečnou která se mi dost líbí. Je mi tedy 19 takže jsem trošku opožděný v tomhle směru ale to já byl vždycky. No teda potkáváme ve škole, hrajeme spolu hry a sem tam si něco napíšeme problém je ale na mé straně že když se s ní mám bavit s očí do očí strašně těžce se mi mluví, respektive nedokážu se uvolnit a být sám sebou. Furt přemýšlím co vlastně říct, bojim se abych neřekl nějakou hloupost a tak, dalo by se říct že nedokážu absolutně vůbec spontánně reagovat. Tohle se u mě projevuje když se mám bavit s lidmi které moc dobře neznám ale se slečnou se už znám nějakou dobu sice to není bůh ví jaká známost ale tak. No mám připravených pár témat o kterých se bavit ale mám strach že až půjde do tuhého bude z mé strany ticho nebo pár trapných pokusů... Uvítal bych nějakou radu jak se chovat trochu víc spontánně/uvolnit se nechci totiž být pro ní nějaký vystrašený trdlo který se stydí i když to tak není, rád bych se s ní bavil tak jak se bavím s přáteli a nemusel furt nad něčím přemýšlet.
No jsem vlastně sám zvědav jestli se mi tu dostane nějaké nesarkastické odpovědi ale i kdyby byla jenom jedna tak mi to za to stálo, a kdyby ne tak jsem vás aspoň pobavil 
.
Ze začátku se budeš do toho nutit tak jako tak. Po pár hodinách - schůzkách už to bude přirozené. Neboj, slečna pravděpodobně řeší stejný problém. Uvědom si, že dřív nebyly žádné poradny, social sites apod. a lidi spolu také randili... Nesmíš to řešit - navíc, stejně s tou slečnou na 99% nezůstaneš do konce života (ber to jako zkušenost).
Normalne to na ni vybal jako tady na nas, pokud za neco stoji, tak to pochopi. Panak na cestu taky neuskodi (ale jen jeden).
Tohle znám, to není nic neobvyklého. Ne každý je suverénní "machr" hned na první schůzce. Uvidíš, že napodruhé, napotřetí a dál to bude čím dál lepší, jak si padnete do noty. A pokud ne, tak to není vhodná slečna. Takže nemá cenu se na to nějak připravovat, vůbec to neřeš. Jak si budete na první schůzce rozumět, tak se ti zvedne sebevědomí a pak už s tím nebudeš mít vůbec problém. Taky záleží, jestli je holka ukecaná, nebo flegmatik. :)
Ber to jako pokus, ať už dopadne jak chce, získáš zkušenost. Toho panáka, jak tu někdo navrhnul si raději odpusť, aby z tebe nebyl cítit.
IMHO v 19 opožděný nejsi, spíš ti co už v tomhle věku mají "vážný vztah" jsou spíš urychlení, někdy k vlastní škodě.
Měl jsem před mnoha lety podobnou zkušenost. Mě bylo 18 a ona měla 17. Poznali jsme se vice méně po internetu. Psaní nam šlo perfektně, volaní po skype taky. Po zhruba 3 mesicich padlo rozhodnuti, že se potkáme. Byla zhruba 100km daleko. Dojela autobusem, jen přijela začlo nam oboum tak trochu peklo. Oba stejně strašní stydlíni. Jelo se pak ještě asi 1h autobusem ke mě domů. Ta hodina mě přišla nekonečná, trapné ticho skoro celou dobu. Občas nějaký náznak komunikace, ale potom zas hned ticho. Měl jsem na den přichystaný nějaký program, kino, bazén a k večeru procházka po okolí. Už cestou do kina to bylo o 100% lepší a každou chvilkou se to jen zlepšovalo. Večer už z nás byl super pár. Ale jak to tak chodí vztah na dálku nefunguje. Vždy na pa-so-ne jsem přijel ja tam, nebo ona sem, ale vydrželo to tak jen 3 měsíce. Každopádně zkušenost to byla k nezaplacení. Takže se neboj, na začátku to nebude asi nic moc, ale bude to jen a jen lepší.
Neboj, ta holka řeší úplně stejný problém, jako ty.
A pokud ne, tak převezme iniciativu ona, pokud má trochu zájem tě poznat. A pak se to rozhejbe.
No musím vám poděkovat za rady a sdělení podobných zážitků, snažím se pobrat trochu té odvahy takže doufám že mi to vyjde :D.
Děkuji