Ahoj
Poslední dobou mám neuvěřitelné trápení.
Už od mala mě táta nemá moc v lásce, alespoň to tak cítím a ostatní krom matky to taky tvrdí.
Neustále mě tahal za ucho nebo mi jen tak dal pohlavek nebo mi takovou ubalil že jsem druhou chytl od výtahových dveří,popsal bych tu spoustu jiných případů ale to bych tu byl ještě zítra.
Teď je situace jiná,přitvrdil.
Asi před rokem mě tak sešvihal kabelem že jsem měl modřiny ještě měsíc potom. Tenkrát jsem to i nafotil a někomu poslal a ten dotyčný chtěl jít na PČR ale nakonec nešel.
Momentálně mě neskutečně psychicky týrá neustále mi vyhrožuje že mě budou na nové škole šikanovat a ještě se tomu směje a říká mi blbečku, zmrde, teplouši.
To nejhorší na tom je že moji rodiče si myslí že jsem gay ale nejsem to samé si myslí i nevlastní sestra.
Mamka je na tom lépe ale jde jí hlavně o můj prospěch, v tom s ní ale souhlasím ale štve mě že mi za 5-ky z matiky chce dávat zarachy na kolo,chození ven a i když zaracha nemám tak muž být v zimě venku max do 4 abych náhodou nenastyd.
To mě nejvíce na mamce štve ale občas se mě zastane ale tenkrát co mě otec zmlátil tak jen přihlížela a nic neřekla. Potom mě štve její přehnané uklízení, neustále mi uklízí na stole nikdy nic nenajdu jelikož je všechno po úklidu jinde a to jen díky neustálému uklízení.
Neskutečně jsem ale rád za své prarodiče kteří mě vždy podrží a zastanou se mě a vždy se alespoň u nich normálně najím i když rodiče vaří pravidelně tak u prarodičů je to prostě lepší.
Vím že rodiče mi zatím koupili např. NTB, mobil atd. za to jsem ale nesmírně vděčný ale oni melou opak, že jsem nevděčník atd. Ale já se chovám tak jen kvůli chování mého otce a né že bych si nevážil svých věcí.
Tak mě napadlo že až mi bude + - 20 tak se zbalím a v noci odjedu pryč do zahraničí,zanechám samozřejmě vzkaz.
Nejvíce mi bude líto mámy ta bude určitě brečet ale způsobili si to sami.
Chci vás poprosit o jedno neříkejte mi že jsem jen obyčejný hajzl v pubertě jsem úplně jiný než ty co si neváží rodičů a jsou obyčejní namachrovanci jsem snad nejhodnější člověk v rodině a nejen v rodině, pro všechny bych se rozkrájel ale rodiče zajímá jen škola to je ale v pořádku ale dokud nepropadám tak není nutné panikařit ne?
A díky tomuhle neustálému stresu asi prospěch mít dobrý nebudu že?
Museli by jste se do mě vžít aby jste mě pochopili.
Mám to tedy udělat? Chtěl bych prostě začít uplně odznova.