Odvolávat se na měnící se časy taky není fér. Období prvních kulatin jsem měl zhruba před 15 lety, takže můžu soudit aspoň z pohledu, že mobily už tehdy nebyly krabice o 20 kilech. Ve 4. třídě jsem dostal Nokii 3510i a první měsíce byly super, ale postupem času mě začala štvát přehnaná starostlivost rodičů. Bez něj jsem ráno odešel do školy, odpoledne přišel ze školy domů, nahlásil, že jdu ke kamarádovi, na to mi odpověděli, ať nelezu k vodě a ke kolejím a vrátím se do tmy. Přišel telefon a jak rodiče zjistili, že mě vlastně mohou neustále kontrolovat, měl jsem neustále hovory a zprávy typu "kde jsi", "kudy půjdeš ze školy", "co budeš dělat po škole", "co jste měli k obědu", "co budete dělat u kamaráda", "jak dlouho budeš u kamaráda", "hlavně se brzo vrať, ať se nezapomeneš připravit do školy" a spousta dalších zbytečných komunikací. V ten moment telefon i přes všechny výhody ho mít, skončil v šuplíku a vytáhl jsem ho po půl roce, když jsme se dohodli, že bude jen pro nutné případy. Jakkoli jsem měl vždycky s rodiči dobré vztahy, dostat na ruku v 9 letech 24/7 šmírovátko, letí to hned po odchodu rodičů za roh až na dno skříně a už to nevytáhnu ani kdyby to mělo rozbalovací 50" obrazovku na filmy. Zákazy nemám problém respektovat, ale myslím si, že i dítě má právo na aspoň trochu soukromí.
Jaký bys měl pocit, kdyby si tě žena označkovala GPS a mohla se kdykoli podívat na tvoji polohu i když víš, že nic špatného neděláš? Vždyť časy se přece mění. Mně by to třeba vadilo.