Pokaždé, když jdeme naproti sobě, tak se díváme navzájem z očí do očí dokud se nemineme. Při hodině ve třídě sedí ve třetí lavici napravo a já v první lavici uprostřed. Když se otočím na souseda ve druhé lavici a namátkově se podívám na ni, vždycky se na mě dívá (když se na ni dívám, má strašně lesklé oči, jako by plakala, ale když jdeme naproti sobě, tak ne). Občas se mnou začne mluvit sama od sebe a furt se přitom na mě dívá (já ne, protože se hodně stydím). Když jsem vedle ní, tak se mi zdá, jakoby se ke mně přibližovala, někdy se mě i dotkne rukou. Ale na druhou stranu když jsem požádal spolužačku, aby se ji zeptala jestli se jí líbím, tak řekla spolužačce že ne, že nejsem její typ. Ale když třeba jí jdu vrátit fix a ona je v partě s kamarádkami tak se ty kamarádky začnou smát, když s ní začnu mluvit. Když jsem se ptal její nejlepší kamarádky jestli si myslí, že se jí líbím, řekla že možná jo, že se mám na to zeptat jí samotné. Nebavíme se spolu každý den, ale vždycky se každý den na sebe díváme.