Dobrý den, žijí s přítelem 10 let. Je rozvedený a má syna autistu neboli aspergerův syndrom. Celou dobu žil u matky, jenže začala pít a do péče ho dostal přítel v loni. No a začal problém.Příteluv syn bude mít v září 18.My.jsme ho měli jednou za 14 dní kdysi a teď ho máme na stálo. Já jsem z něho nešťastná. Je zanedbaný a vše musí dohánět. Neumím si na něho zvyknout. Vše mi vadí,co dělá jak se chová.. Kdo to nezažil, nepochopí. Když má člověk svůj klid a pak najednou taková změna. S přítelem se hádáme. Dokonce už jsme ve fázi, že já nemůžu říct jméno Vojta, aby to příteli nevadilo. Ani si nemůžeme zajet kam chceme. Je to hrozné omezování a musíme se jen přizpůsobit jemu. Dneska už chápu rodiny rozvedené, kvůli postiženým dětem. Pořád jen mám na talíři..ON JE NEMOCNÝ. Jako bych to nevěděla.
Nechci přítele ztratit. Ale zároveň, nechci to co mám doma. Dusno, nervozitu, omezování atd.. Atd..
Prosím.. Potřebuji poradit!!!