Letní praxe v zahraničí - Obavy, strach, francouzština - 1. ČÁST

Krásný den všem! Mám jeden takový problém..

Jde o to, že od září studuji hotelovou školu s oborem hotelnictví, která přes léto nabízí praxe v zahraničí, kde se mluví cizími jazyky, nejčastěji však francouzsky a německy. Já, jakožto člověk, který zbožňuje cestování a poznávání nových zemí, kultur a míst jsem zavětřil ušima a asi po dvou měsících studia, kdy už jsem se po škole tak nějak rozkoukal a zjistil, co a jak, se běžel okamžitě zeptat naší třídní, kterou máme zároveň na francouzštinu, jak by to teda bylo. Ta mi řekla, že podmínkou je účast na konverzační soutěži, ke které mi dala materiály, abych prokázal, jak moc toho umím. Měl jsem na to asi 2 měsíce a nějak se mi to naučit podařilo, jelikož jsem studoval francouzštinu na základce od 6. třídy a něco už jsem věděl. V den soutěže jsem byl hodně vystresovaný, jelikož tenhle stav je mou specialitou, ale dopadlo to dobře a já se, jako jediný přihlášený prvák, dokonce umístil, a to na třetím místě, k čemuž jsem dostal i diplom. Měl jsem z toho radost, ale spokojený jsem z toho nebyl úplně.

Po soutěži jsem se zeptal učitelky, která to organizuje, jak to teda vypadá a jestli na tu praxi do Francie můžu vyjet. Řekla, že ano a už mám dokonce vyplněné i všechny papíry, které si ofotila a mně vrátila. Ale.. Až po odevzdání jsem si uvědomil, do čeho jdu. Po tom, co jsem za ní byl a v ten den mi vlastně rozdala ty papíry na vyplnění a dodala něco o tom, kde budu, na jak dlouho to asi bude, že tam budu překvapivě s nějakými Čechy nebo něco v tom smyslu (nejsem si jistý, jestli myslela kolegy či turisty v dané lokaci) a že si musím koupit vlastní letenku, jsem si uvědomil, jaká je to příležitost a co mě vlastně čeká. Na moment jsem se vylekal a řekl si, že to bude docela nával, vlastně každý den pracovat mimo rodnou zem, spoléhat se jenom sám na sebe a svůj jazyk a vlastně vykonávat práci někde u moře.. Ale potom jsem si uvědomil a zablýsklo se mi, že se mi konečně otevírají dveře do světa, kdy doufejme poznám nové lidi, naučím se být ještě víc samostatnější a ještě k tomu načerpám potřebné zkušenosti, které mi něco dají do života. Ten problém, o kterém jsem ale na začátku psal, se týká právě onoho jazyka, francouzštiny.

Jak jsem psal, tak se francouzsky učím od 6. třídy základní školy a teď jsem v prváku, kde se ale francouzsky začíná od začátku, jelikož ne všichni mají vychozenou jazykovou třídu, kde se učila jak angličtina, tak i francouzština, němčina a španělština, tak aby to bylo stejné. Já, ačkoliv se francouzsky učím tak dlouho.. Však umím jenom pár slov a základy, které mi stoprocentně ve Francii stačit nebudou. Teď ze sebe nedokážu vyplivnout žádné složitější souvětí, členy mi stále dělají problém a 60% všech slovíček z různých témat, jako bylo ovoce, zelenina, části těla, sporty, rodina a podobně jsem zapomněl. Ano, všichni říkají, že se to naučím až tam, že když to budu denně slyšet, tak mi to naleze do hlavy a po těch 3 měsících mi to ani nepřijde, že zapomenu češtinu.. Ale já tomu moc nevěřím. Minimálně se mi zdá hloupost nic neumět a sám to tak nějak okoukat a naučit se to. Já osobně myslím, že nějaké rozšířenější a složitější věty bych dohromady dát měl, že bych s měl umět normálně domluvit a ne se jenom představit a říct "Je suis tcheque". Co se týče mého druhého jazyka, kterým je samozřejmě angličtina, tak s tou problém nemám. Tady se nebojím mluvit, vím, jak se co používá a i když pořád dělám chyby, anglicky jsem schopný se domluvit. K tomuhle jazyku mám vztah, denně poslouchám americké a anglické písničky a sleduji seriály v originálním znění s českými titulkami, ale.. Co mi tak říkala mamka, která francouzsky umí a ve Francii nějakou dobu pobyla, tak Frantíci moc anglicky nechtějí mluvit, nebo spíše málokdo údajně umí a že je fakt lepší ta francouzština, jejich rodný jazyk. Taťka však namítá a uklidňuje mě, že mi stačí ta angličtina, že se anglicky domluvím a že se v prostředí stejně bude nacházet hodně turistů, kteří taktéž budou umět mluvit anglicky..