Některý ženský se prostě s někým přestanou bavit ze dne na den a jen z nějaké subjektivní příčiny, kterou ví jen ony. Pak nejsou schopny říct ani ahoj. Taky jsem takový v životě potkal a považuji:
a) je za krávy
b) za štěstí, že jsem s takovýma nezůstal

Jak zapomenout? Nejlépe v náručí jiné.