Dobrý den,
letos jedou rodiče na pronajatou chatu někde v jižních Čechách ale já tam vůbec nechci.
Od mala jsem více vyrůstal u babičky a dědy protože by teď ze mě byla akorát nějaká hyena kdyby mě vychovali rodiče.
Mám dobrou školu, rozum, zručnost. To vše díky prarodičům..
Taky jsem byl hodně mlacen jen proto že jsem třeba chtěl jít k babičce nebo na chvíli ven s kamarády, ty časy jsou díky bohu pryč a už si na mě nedovolej protože už tenkrát v tom byla sociálka.
Ty mi alespoň pomohli a mohl jsem se více vídat s prarodiči a travil jsem tam takřka celý svůj čas.
Jinak teď mi je 17.
Vůbec si nechci představit ten týden s rodiči, s kým se tam sakra budu bavit? Doma spolu nemluvíme ale to alespoň vždy někam mohu vypadnout ale tam asi těžko. Každá dovolená dopadla tak že jsme se tam málem všichni pobili.
Je pro mě ta přestava děsivá tam jet a stejně by to dopadlo tak že bych utekl vlakem domu. Jinak bych na ten týden chtěl být u babičky ale jak je přesvědčit? Mám vůbec v tomto nějaká práva?
Ano už jsem to jednou psal na jedno forum ale tam jsem nedošel k žádnému závěru jak bych je opravdu přesvědčil...
Probíral jsem to s mamkou zrovna včera a to se dokonce rozbrečela a dostala uplnej anickej záchvat ale to je její denní pořádek.
Pak ta dovolená zasahuje do oslavy 51. výročí svatby prarodíčů a tam bych přijel zkrátka pozdě a hlavní je tam být už od rána protože jim nikdo nepomůže a nechci si ani představit jak se to tam bezemě sesype. Mám z toho uplně husinu, jak z toho že tam nakonec budu muset jet a taky kdo bude pomáhat prarodičům jelikož tam jsem takřka každý den jelikož většinou nemám co dělat a kamarádi jsou většinou na brigádách ale to já budu od pondělí taky ale jen na ranních.
Ta dovolená je i zaplacená, to je taky problém ale řekl jsem mámě že jí poplatek za svojí osobu klidně dám ale na to taky nechce přistoupit.
Už nevím jak se tomu bránit, dokázal bych se jim vzepřít ale za tu cenu že se máma minimálně zhroutí a budu mít následně doma peklo...