To jsem měl na ZŠ štěstí na učitelku, protože u ní mi matika nedělala problém, zvládnul (a pochopil) jsem to levou zadní. Horší to bylo na střední škole, ač nás učil chlap, tak jsem se v matice téměř utopil a tak tak jsem prolezl až k maturitě. Ostatní předměty, i technický - no problem, ale matematiku jsem prostě nepobral. Učitel to vždy odvykládal, rutinně a nudně, finito. S novou látkou jsem okamžitě zapomněl předcházející. Naštěstí nikdy nedával písemky na delší období zpětně, třeba pololetní, protože to bych byl totálně v řiti.
Vím o sobě, že na počítání a logiku se potřebuji trochu víc soustředit a mít klid. A tak jsem to v tom tempu na střední škole nestíhal, už to byla vyšší matematika - imaginární čísla, komplexní čísla, variace, permutace... Na všechno je tam prakticky deadline, několik hodin na danou látku, protože je dáno, co všechno je třeba za rok probrat. Někdo je holt pomalejší, ale to neznamená, že je blbej.