Už je to zhruba týden a furt nevím, co si mám myslet. Jednou jsem v "euforii", že jsem sám. Pak mě srazí na kolena karanténa a to, že nikam nemůžu a celou dobu jsem vlastně sám. Včera jsme provolali s kamarádem asi 16 hodin a celou dobu to bylo v pohodě a pak jsem se ráno vzbudil a měl jsem pocit prázdna. Nejhorší na tom je, že ani s nikým nemůžu ven a kolikrát nikdo nemá čas si ani psát, protože mají vlastní polovičky. Jak přejít toto debilní období?