Dokud jsem neviděl na vlastní oči plesnivej Hermelín (rozhodně to nepřipomínalo původní plíseň, byla to ošklivá zelená přímo na té bílé), myslel jsem si, že to neni možné, protože na penicilinu přece nic neroste. To jsme opravdu nejedli. Máme souseda, co nás občas obdaruje něčím, co ve špajzu leželo předtím desítky let. Nevim jak to dělá, že občas vytáhne takové kostlivce, když vyklízí špajz. Puding z přelomu osmdesátých a devadesátých let byl dobrý, přesně jak ho z dětsví pamatujeme (a logicky tedy to nejsou moje chutě, co se změnilo, ale co dneska dělaji je sajrajt ať si reklamy tvrdí co chtěji). Měl jsem strach a trochu jsem se bránil to pozřít, dokud jsem to neochutnal, bylo to přecejenom 25 let prošlé. Ale to je spíš výjimka, většinou to jsou právě takové věci co by nejedli ani v somálsku.

Pokud to vypadá jako původní plíseň (zvlášť pokud přišla od krajů), může to být ona ale taky nemusí a tohle asi těžko běžní lidi jako já poznaji asi i odborníkům by to dalo zabrat. Předpokládal bych, že člověk, který řeší, jak vybrat 400 tisíc nebude tak hrotit 50 korun za zkažený sýr (ano já vím, i velké peníze se skládají z malých částek a i sebevětší jmění se dá utratit po malých kousíčkách).