18. Narozeniny oslavím s rodinou / Úvaha o seznamování / 2. ČÁST

Já nevypadám nějak špatně, vzhledově jsem spíše nadprůměr, ale k čemu mi je to dobré? Já nemám problém s konverzací, dokážu být vtipný a udělat si srandu ze sebe. Dokážu člověka vyslechnout, probrat s ním vše možné a třeba mu i jakýmkoliv způsobem poradit, jaké kroky má udělat, případně vytknout i ty nedostatky. Nejsem tlustý, vždycky když někam jdu (třeba zrovna do nákupáku), tak si stříknu 3x voňavku na krk, abych třeba potenciálně udělal na slečnu dojem, ale stejně se k oslovení nedonutím. Nenosím moc značkových věcí, maximálně kšiltovku a sem tam nějakou mikinu, to je vše. Boty jsou mi jedno a nekoukám, jestli jde o Adidas, Nike nebo Vans. Myslím, že když mě člověk pozná, tak zjistí, že si se mnou má o čem povídat, jen všechny tyhle vlastnosti neumím prodat a použít je k budování mého sebevědomí. Z negativních vlastností jsem trochu přecitlivělý a nedočkavý.

Netuším, jakou cestou se vydat a jestli vůbec někdy přijde ten zlom, kdy začnu být obklopován jednotlivými lidmi, které budu mít rád a kteří mě budou jako člověka respektovat, protože ano, známí jsou sice fajn, ale o půl jedné ráno vás na pohotovost s bolavým močákem nehodí. Chci zažít ten skvělý pocit na akcích (kulturních - festivaly, kina, koncerty, přednášky..), chci zjistit, jaké to je mít skutečné přátele a chci někomu konečně začít věřit, ale s mým nízkým sebevědomím, lehkou závistí a nezvykle vysokým očekáváním to asi jen tak nepůjde.

Jak z toho ven? Kdy jste našli kolem sebe ty správné lidi? Jak se stane, že si zkrátka se člověkem padnete do noty a vydrží vám to i po 20 letech? Jak začít konečně normálně žít a zbavit se veškerých těchto předsudků, které mi moc život neulehčují?
I grafomanovi musí stačit na jedno téma jeden dotaz. (karel)