A mám strašně rád ruský pohádky (Krása nesmírná). Jsou často parádně epický, ale některý věci tam jsou taky těžce děsivý. Třeba jak si ta holka, co sloužila u baby Jagy, odnesla tu svítící lebku a s tou spálila svou macechu a nevlastní ségru (ti co ji vyhnali z domova). V pohádce je to podáno v několika málo větách, ale představ si ten strašnej masakr - lebka se smrtelným světlem z očí, holka co s tím pálí dvě ženský v domě, spousta řevu, smradu, panika. Stačilo by to v tom příběhu důkladněji rozvinout a děcka se z takové pohádky totálně zeserou.