Jedno kalné ráno,
které zaspat měl jsem spíš,
ležel v schránce dopis, jenž tvou vůni měl.

A v tom listě bylo psáno,
že mě navždy opouštíš.
A já zemřít a skončit s vším v tu chvíli chtěl.

Šel kolem chlapec s bílou hůlkou,
schod za schůdkem stoupal výš.
A můj vlastní kříž menší byl, než se zdál.

Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky mé jsou dnes?
Vždycky důvod mám žít dál.