Čau ahoj,
jdu si sem pro radu, nemám velké očekávání nemějte strach.

Kde začít, no s přítelkyní jsme chodili přes rok, byl to můj první dlouhodobý vztah. Ke konci vztahu jsem ji zklamal, nešlo o nevěru ani nic podobného, spíš jsem za nás rozhodl bydlení. Neptal jsem se co by chtěla ona nebo jak by si to přála, zkrátka jsem to vybral za ní. Hodně to narušilo její důvěru a přítelkyně se semnou rozešla. Ze dvou důvodů - první byl výše popsaný a druhý byl horší vztah s jejími rodiči. Rozchod mě poslal dost k zemi, ale postupem času jsem se opět postavil na nohy silnější než kdy dříve. Mám velké sebevědomí, se ženami nemám problém mluvit, případně nějakou sbalit. Možná to zní jako klišé, ale poučil jsem se z vlastních chyb a naučil jsem se vážit si bližních.

Jen je teda problém, že nedokážu svojí bejvalku dostat z hlavy. Třeba když si užívám sex s někým jiným, myslím přitom na ní. Nebyla to nejatraktivnější žena, kterou jsem poznal ani v sexu nebyla ničím nějak zajímavá.
Zkrátka stále k ní chovám nějaké city a to jsme od sebe už tři čtvrtě roku. Ona to tak nemá, v pohodě se spolu dokážeme bavit, rádi spolu občas trávíme čas, ale vázat se znovu nechce. Co mám dělat abych ji dostal z hlavy?
Přestat se s ní stýkat? No to mi moc nepomohlo, protože takhle to bylo půl roku a stejně jsem na ní stále myslel. Teď se mám alespoň na koho těšit, i když teda ona se na mě těší úplně z jiného důvodu...

Jak z toho ven? Co vy a Vaše první lásky? Dokázali jsme se s tím smířit?

Díky