Ahoj.
Takže, jsem tady novej, protože mě vylili ze zpovědnice, asi jsem tam někoho nazval papundeklem, nebo co. A zrovna potřebuju poradit, snad mi pomůžete, lidi.
Takže, zaprvé nevím, jestli bych tohle neměl hodit spíš do kategorie zdraví, protože možná jde o nějakou hormonální nevyrovnanost, zkrátka jsem posledních pár týdnů strašně citlivej. Ale strašně.
Je mi 20, nedávno jsem dokončil hodně stresující prvák na vejšce a teď si dávám relax, hodně piju a moc zdravě nežiju, ale říkám si, že když relax, tak pořádnej.
Žiju s přítelkyní a máme stabilní a krásnej vztah.
Kdykoliv teď vidím miminko, strašlivě mě dojme. Nemůžu z něj spustit oči a naprosto mě upoutá. Před pár týdny jsem se otáčel za ženou s uplou sukní, teď se otáčím za ženou s miminkem, nebo přesněji řečeno, za tím miminkem.
Taky se mi daří brečet skoro u všeho, co si pustím, je úplně jedno, jestli je to romantika nebo komedie, u dojemný části mám vždycky na krajíčku.
Taky se cítím strašně empatickej a mám často o lidi, třeba o rodinu strach, abych jim neublížil a po každý konverzaci přemejšlím, jestli jsem nepůsobil nepřátelsky nebo nepříjemně. Dost často mám pocit, že jo a pak si to vyčítám.
Přítelkyni mám pořád potřebu říkat, že se strašně těším, až bude pod srdcem nosit moje dítě a že bude jeho maminka. Ona tohle moje období zaregistrovala a hrozně se jí to líbí, v tomhle problém není.
Proboha, už jsem zase dojatej, jen jak jsem to napsal... Kruci.
Mám jenom strach, aby tahle moje ultrapřecitlivělost nebyla znakem, že je něco špatně, já nevím, cokoliv.
Setkali jste se někdy s něčím podobným? Je to normální, že dvacetiletej kluk takhle z ničeho nic zmateřští?
Nebo prostě doopravdy menstruuju?