Přeložením přebytečných kilogramů do příručního zavazadla. Při troše štěstí ho nikdo vážit nebude. (Samozřejmě ne všechno se do příručního zavazadla dá umístit, ale to je snad jasné.)
Jinak za nadváhu kufru jsou ohromné pálky, ale pokud nepřekročí 32 kg tak se to právě řeší tak. Při překročení 32 kg je to nutné rozdělit a zaplatit si další kufr, což jsou ještě větší pálky (nemluvě o ceně kufrů v letištních obchodech). To vše bude jistě mít letecká společnost v nějakých FAQ, a může se to lišit společnost od společnosti. Navíc existuje spousta cestovatelských portálů, kde budou zkušenosti nejen s teorií, ale i s tím, jak to probíhá prakticky. Pokud předvídáte, že váhu překročíte, zaplaťte si rovnou dva kufry (nebo jestli se dá ta nadváha předplatit), bývá to daleko levnější, když se to objedná předem než doplatek na letišti.
Když jsem se vloni balil, tak jsem zjistil, že přestože jsem letěl se 17 kilogramy, tak se nebezpečně blížím ke 23 kilo a to toho ještě spoustu nemám zabaleno. Takže zatímco cestou tam jsem měl v příruční tašce notebook a dalších pár věcí, které se nedají dát do kufru (např. powerbanka), prostě abych toho tahal co nejmíň, zpátky jsem měl lehce přes 8 kilo příruční zavazadlo (notebookovou tašku) a ještě lehce přes 3 kila osobní tašku (vše víceméně v limitu, něco jsem měl v kapsách, aby to nezvětšovalo váhu (kdyby to někdo chtěl vážit), ono se to nezdá, ale pár map a průvodců hned půl kila udělá a už by to nemuselo projít) a kufr lehce přes 23 kilo (23.1 proslo bez problému, ale byl jsem připravený z něj nějaké deko odebrat (i když jsem se snažil tvářit neutrálně, nějakou nadváhu jsem čekal), kdyby to problém být měl, moje váha mi ukazovala 23.25).
Cestovní váha je samozřejmě nezbytností, sama moc neváží a pomůže předejít takovým překvapením.