Jak jen začít. Nikdy jsem se nesvěřoval nikomu se svými problémy, a že jich je opravdu dost. Možná bych potřeboval nasměrovat. Celý život jsem pesimista, uzavřený do sebe, ale poslední dobou, jako bych se začal "probouzet". O co jde? Já sám nevím. 2 roky jsem chodil k psychiatrovi, nakonec jsem dospěl k závěru, že jeho medikace nějak nezabírá. Takže jsem zkusil změnit lékaře. Popravdě, hned první návštěva byla jiná, zajímala se o problému, chtěla slyšet celý příběh od doby co si pamatuji. Byly mi změněny medikamenty, a já jsem začal pomalu normálně žít. Beru adjuvin 2x denně a večer tritico (panická porucha). Určitě mi strašně pomáhá i přítelkyně. No a zde se vykytnul první problém, začal jsem se o sebe více "starat". Každopádně už je nejspíš trošku pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Můj úplně největší problém jsou zuby. Každá návštěva skončí tím, že jdu do ordinace a hned omdlím. Popravdě, v "hubě" mi zůstalo snad pár zubů, nato, že je mi 35, tak je to hodně smutný příběh. Chtěl bych to dát dohromady, jenže jak? Ze zubařů mám panický strach. Nikdy jsem neměl rád své zuby. Kevšemu mám předkus, takže snad do 18ti let jsem pouze slýchával, že jsem veverka, tak mi říkali i rodiče. Jestli by byla možnost udělat zákrok pod kompletní narkózou? Nebo už to nějak doklepat s tím zbytkem. Když mě chytne nějaký zub, tak kolikrát přemýšlím, že sednu do auta a narvu to do prvního stromu. Nepíše se mi to dobře, ale potřeboval bych pomoc...

Změna předmětu, původně: zuby (host)