Ahoj,

s přítelkyní žijeme rok, rozumíme si, máme stejné názory, jsme zasnoubení, ale jeden problém tu je a to v oblasti sexu. První měsíce vztahu jsme každý bydleli v jiném městě cca 100km, takže jsme se viděli třeba jednou za 14 dní o víkendu a to sex byl, pak jsme spolu začali plánovat bydlení a těšili si se samozřejmě mimo jiné i na to jak to bude častější. Pak přišlo období kdy přítelkyně dělala státnice a dokončovala diplomku, takže jsme se viděli sice třeba 1x za 14 dní ale i tak na sex z její strany nebyla nálada, což jsem chápal. Od začátku července bydlíme spolu a sex máme 1x za týden a kdybych se nezačal mazlit já, tak možná že ani to, přítelkyně ho moc nevyžaduje, má dokonce problém s orgasmem, dokáže se udělat jen sama jen v jisté poloze a když se udělá, tak to na ní ani nejde pořádně poznat (stejné to měla i s bývalým)...

Mě to docela trápí, protože já bych to samozřejmě potřeboval častěji, když to nemám několik dní tak už se to u mě začne projevovat blbou náladou. Přítelkyně mi pořád říká, ať jí říkám, co mě trápí, tak jsem jí to řekl, řekla že je ráda, že jsem jí to řekl, ale tím to skončilo. Když se teď začnu mazlit v týdnu, tak řekne ať se na ní udělám a to je vše. Pak to najednou chce třeba o víkendu, ale vždy musím začít já. Popravdě už mě nebaví se doprošovat.

Nebo je chyba ve mě? Snažím se jí vše pomáhat, dělat radost, což se mi daří, i ona mě třeba teď překvapila že vstala o hodně dřív a udělala snídani, ale začínám mít pocit že já se snažím až moc a trochu jsme jí rozmazlil. Ona pořád říká ať na ní netlačím, že nemá chuť že by si to neužila apod. Tohle je obecně takový rozdíl v nás dvou - já bych se rozkrájel a udělal i něco co by bylo trochu proti mé vůli, aby měla radost, ale ona když nechce, tak řekne ne a hotovo (příklad z jiného soudku - byli jsme na dovolené a dlouho jsme se těšili na jednu speciální restauraci, ale ten den kdy jsme měli rezervaci se ráno víc asi najedla a pak řekla že se jí tam nechce, že si nic nedá protože nemá hlad, že klidně můžu jít, ale ona na mě někde počká, nebo půjde se mnou, ale nic si tam nedá), to já kdybych věděl, že se někam těší, tak bych tohle neudělal a kousl bych se a šel bych i kdybych zrovna nechtěl... Ona obecně nenávidí, když se jí řekne, že se musí kousnout a přemoct se a něco udělat, když je to proti její vůli, hodně řeší psychiku a tohle se prý nemá dělat...

No a včera jsme měli výročí, já ji objednal jako dárek nečekaně kytku do práce, což jí prý podlomilo kolena a dojalo, bylo jí líto že ona pro mě nic nemá, což je v pohodě protože jsme si řekli že si dáme večer jen procházku a večeři v restauraci. No ale trochu jsem čekal že alespoň v noci by mohlo něco být, ale opět - jestli chceš, tak se na mě udělej. Když jsem jí řekl, že jsem trochu doufal, že něco bude, tak jestli by mě to alespoň neudělala, tak odpověděla, že se jí nechce a že by si to neužila, ať jí nenutím...

Tak nevím, je chyba ve mě, že se moc snažím, někdy i ustupuju, a pak čekám odměnu? Nebo je problém v ní? Nemyslím si, že chtít to alespoň dvakrát za týden normálně a né jen v sobotu a neděli, je moc. Nebo se mám spokojit s tím, že se jen vypustím a to je vše?

Ještě mě napadlo, jestli to není tím, že má trochu nadváhu a tak si to tak neužívá a stydí se za sebe, fakt nevím...

Co byste dělali na mém místě? Jak byste to řešili? Samozřejmě rozchod nepřipadá v úvahu, lepší ženu jsem najít nemohl a úplně ve všem až na tohle si na 110% rozumíme, voláme si přes den, snaží se mi udělat radost třeba jídlem, drží se mě jak klíště, jen tohle nejde...

Díky za rady.

P.s.: Přítelkyni je 30.