Po čtrnácti letech vztahu jsme zjistili, že manželka je asi neplodná. Chce adoptovat dítě. Já ne. Prý jsem sobec. Nechápu proč. Všechny věci, co mě nenaplňují, jako je chození do práce a hypotéka, delám jen kvůli tomu, abych zabezpečil svoji rodinu. Svoje vlastní děti. Pokud nemám předat vlastní geny, tak jsem se mohl v patnácti vykastrovat a mít svatej pokoj a klid. Cizí děti mi nic neříkají, věnovat se jim je pro mě ztráta času. I tak bych neměl nic třeba proti pěstounské péči, pokud o to tak stojí, protože ji miluji. Ale opravdu bytostně nechci být oficiální otec cizích děti. Možná jsem opravdu sobec, protože těch čtrnáct let jsem si pořádně máknul a teď mi přijde sprostý, že by se to kvůli její vadě mělo dělit dvěma. Na druhou stranu, svoboda a vlastní děti jsou k nezaplacení.