"po Duhovém Mostě k Velké Kočce"

To je krásné, to si zapamatuju . Doufám, že ty naše potvory to ještě dlouho jako epitaf potřebovat nebudou (šestileté rodné sestry velmi vzácné rasy - Valaška Stodolní ). Vázy a flašky od piva už neboří, loužičky nedělají, ale o jídlo se teda přihlásit umí. Nejlépe ve čtyři ráno, když vstávám do práce (ale i o svátcích, kdy nevstávám). Moja má omezenou hybnost, takže krmení dravé zvěře má na starosti moje maličkost. Ale to jsou malé věci. Habinka (původně to měl být Habakuk, než nám pan doktor při "vstupní prohlídce", když měly tři měsíce, prozradil, že je to taky kočička) a Rózička (tříbarevná ADHD mitrha s měnivýma očima) nám dávají víc, než od nás dostávají. A ony to vědí. A my je milujeme.