Ahoj všichni,
potřeboval bych poradit ohledně vztahu. Jsem ve vztahu přesně rok, jsme zamilovaní, skvěle nám to klape a shodneme se na životních cílech (dům, rodina). Je tu ale zásadní problém: moje partnerka miluje kočky (má dvě) a nedokáže si představit život bez nich. Já kočky jako takové mám rád, ale nejsem ochotný bydlet v domě, kde by kočky „vládly“. Ničí věci, pijí z hrnků, leží v posteli, na kuchyňské lince i na jídelním stole.

Momentálně žijeme v bytě, který je partnerky a který si sama plně vybavila, takže mi to tolik nevadí. Jelikož bychom ale oba chtěli v budoucnu žít v novém domě, nedokážu si představit, že se na zbytek života zadlužím, postavím rodinný dům a nastěhuji si do něj kočky. Všude chlupy, ničení žaluzií, škrábání nábytku, lezení do skříní atd.

Problém je také v tom, že přítelkyně má kočky na prvním místě. I když mě miluje, mám pocit, že jsem až na druhém místě, a dost mě to trápí. Chápu, že jí kočky pomohly překonat těžké životní období, a snažím se to respektovat. Mrzí mě ale, že když se mazlíme nebo se objímáme u filmu a přijde kočka, okamžitě se jí začne věnovat — hladí ji, pusinkuje apod. Navíc kočka s námi spí v posteli. Nejenže mě několikrát za noc budí, když přichází a odchází, ale často mi leží u nohou na dece, takže se nemohu otočit nebo natáhnout nohy.

Procházel jsem různá fóra o soužití s kočkami, ale většina odpovědí pocházela výhradně od kočkomilů, kteří striktně odsuzovali kohokoli, komu soužití s kočkami vadí.

Kočka jako zvíře mi nevadí. Vadí mi spíš pocit, že nikdy nebudou kočky bydlet u mě, ale já budu bydlet u koček. S přítelkyní jsem se to snažil otevřeně probrat, ale narazil jsem — přes kočky prostě nejede vlak a kočky mohou všechno.

Rád bych znal váš názor: jsem já ten, kdo je zahořklý? nebo takto vypadá každá domácnost s kočkou a nezbývá mi nic jiného než se přizpůsobit? To by pro mě ale znamenalo úplně změnit své hodnoty a sám sebe. Možná pak ani nemá smysl takový vztah dál budovat. Přítelkyni sice miluji, ale jak