
Vztah rozdílných povah
Dobrý den,
obracím se na vás s prosbou o pohled zvenčí na můj vztah. S přítelkyní jsem něco málo přes čtvrt roku a máme se opravdu rádi, jsme spolu šťastní v mnoha ohledech, dokážeme se spolu smát, máme hezké chvíle a funguje nám i intimní stránka vztahu. Přesto mám čím dál větší obavy, jestli je možné takový vztah dlouhodobě udržet, když jsme si v mnoha důležitých věcech téměř úplnými protiklady.
Já jsem velmi klidný, introvertní člověk. Konflikty řeším pomalu, racionálně a bez emocí. Potřebuji si věci promyslet a nerad zvyšuji hlas. Přítelkyně je naopak velmi temperamentní a cholerická. Když ji něco rozčílí, reaguje okamžitě, zvýší hlas a někdy začne i křičet. Hádky jí nevadí, naopak mám pocit, že je bere jako běžnou součást komunikace. Problém je, že po hádce je během několika minut zase v pohodě, usmívá se a funguje normálně dál. Já to mám přesně opačně. Když jsme se pohádali, bývá mi z toho psychicky špatně ještě několik dní a někdy i týden. Konflikty mě velmi vyčerpávají.
Dalším problémem je společné trávení času. Přítelkyně miluje stupidní seriály a obecně sledování obrazovky. Já nekonečné seriály doslova nesnáším a nedokážu se na něj dívat. Občas najdeme kompromis v podobě filmu, ale nedokážu trávit většinu volného času sledováním televize.
Jsem velmi aktivní člověk. Mám rád posilovnu, běh, turistiku, plavání, ferraty a obecně pohyb venku. Přítelkyně je v tomto směru pravý opak. Nemá téměř žádnou fyzickou kondici, neudělá jediný klik, výšek se bojí, v bazénu se stydí za svoji postavu (krev a mlíko) a delší túra je pro ni prakticky nemožná. Když ujde pár kilometrů po rovině, bývá pak několik dní unavená. To znamená, že většinu mých koníčků nemůžeme sdílet.
Máme rozdílný i denní režim. Já chodím spát kolem 22. hodiny a vstávám před pátou ráno. Přítelkyně běžně usíná kolem druhé ráno a vstává kolem poledne. Často tak fungujeme každý v jiném časovém pásmu.
Rozdíly vidím i v přístupu k domácnosti. Mám pocit, že většina organizace a práce zůstává na mně. Pokud něco děláme společně, odhadem přispívám asi 70 % času a energie já a 30 % ona. Když například vaří ona, pomáhám jí s přípravou a následně uklízím kuchyň. Když vařím já, často si mezitím sedne k telefonu nebo sleduje videa. Má myčku, ale nechce se jí ji vyklízet, takže nádobí často končí ve dřezu. Robotický vysavač většinou obsluhuji také já.
Přesto všechno ji mám opravdu rád a věřím, že i ona mě. Proto si kladu otázku, zda je možné dlouhodobě budovat kvalitní vztah mezi dvěma lidmi, kteří mají natolik odlišné povahy, hodnoty, zájmy, životní styl i představu o trávení volného času.
Jak poznat, jestli jde o běžné rozdíly, na kterých se dá pracovat, nebo o zásadní neslučitelnost? A jak mohou dva lidé fungovat společně, když prakticky nesdílejí koníčky a každý z nich si pod spokojeným životem představuje něco jiného?
Děkuji za jakýkoliv názor nebo zkušenost.
Z mých zkušeností - základem je respekt, tolerance, láska a důvěra.

S manželkou máme minimum společných koníčků a proto si je řešíme každý individuálně, což vztahu nepřekáží. Já jsem daleko větší optimista - ona spíše pesimista. Se spánkem - já max. večer 22:20 a budík na 6 a žena, jak to jde, tak ve 02:00 a budík obvykle do 9 - to z povinnosti (vařit), ale klidně i do 11., jak navařeno má. S vařením - přes týden já, o víkendu - pracnější jídla - sama. Třeba i úklid v bytě - třetinu já - obvykle, kam nedosáhne (jsem vyšší), zbytek sama (je poctivější). Volný čas? Manželka obvykle a ráda na netu, potažmo FB, já píšu texty a míchám hudbu - můj průřez tvorby ...
https://www.youtube.com/@ishiyaha4949/playlists
... . Jsem aktivnější, pokud to jde - rád cestuju a poznávám kraje ČR - žena zase s vnoučaty (já s nimi stíhám v týdnu). I tak se milujeme a jeden bez druhého? A jsme spolu přes 30 let.
Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.
Nepíšeš kolik vám je let (jestli si ještě můžeš vybírat nebo si myslíš že v tvém věku jinou nenajdeš), jestli se čtvrt roku znáte nebo se znáte delší dobu a čtvrt roku bydlíte spolu, jestli plánujete nějaké potomky, co vašemu vztahu říkají tví a její rodiče.
Jednou jsem byl na služební cestě s kolegou, on se mi trochu svěřoval jak to má s přítulkou odpověděl jsem mu:
"Já na vašem místě...ale protože na vašem místě nejsem tak nevím co bych dělal kdybych byl."
Ať se rozhodneš jak chceš, držím ti palce, abys svého rozhodnutí nelitoval.

Jestli ti tolik věcí na ní vadí po třech měsících, tak po třech letech tě to bude vyloženě srát.