Výňatek klasika:
...
„Po dvou hodinách bezvýsledné námahy usedá pan inspektor Cimrman ke klavíru a – jako by už neměl o další výslech zájem – začíná preludovat. Vilda Bílek zpupně se usmívá.
Ale jak se pan inspektor hlouběji a hlouběji noří do podmanivého světa tónů – jaká to proměna! Zpupnost z Vildovy tváře mizí, jeho zločinecké rysy měknou. V tom okamžiku sklapne pan inspektor víko nástroje a promluví k vyslýchanému: – Poslyšte, Bílku, zde je papír a zde je tužka. Sedněte a všechno dle pravdy sepište. Rozhodl jsem se, že vaše přiznání zhudebním.
Na tato slova Vilda Bílek, bratrovrah, otcovrah, strýcovrah a tetovrah, vyskakuje ze židle a líbá panu inspektorovi ruku.“
...