Protože jde v první řadě o člověka, není dobré používat „postižený“, ale „ten někdo s postižením“, případně i uvést s jakým. Postihnout nás totiž může třeba požár nebo povodeň. Čili místo „sluchově postižený Kráťa“ je lepší „Kráťa s postižením sluchu“. Když se totiž použije „postižený“, tak to jaksi ubírá z člověka ale „člověk s postižením“ má ono postižení jakoby vedle sebe.

„Postižený“ je rovněž přídavné jméno a působí to právě, jakoby měl člověk nějakou vlastnost. Když se místo „postižení“ dosadí třeba „osel“, působí to jako „oslí člověk“.

Už jsem se setkal i s názorem, že je to zbytečné slovíčkaření, ale já to za slovíčkaření nepovažuji. Když se mnou někdo jedná jako „s postiženým“, jedná se mnou často jako s nějakým nechápavým. A když se mnou jedná jako rovný s rovným, ale s postižením sluchu (že neslyším, co říká), je taková komunikace úplně o něčem jiném.
Setkal jsem se i s tím, že by se mělo uvádět „člověk se znevýhodněním“, například „Jirka s pohybovým znevýhodněním“. To mi však přijde jako přehnané a hlavně zmatečné. Člověk s pohybovým znevýhodněním může přeci být i ten, kdo si zlomil nohu, a to už by nebylo poznat, jestli jde o dočasné, či stálé znevýhodnění.
A nedá mi to, musím zmínit i často používané slovo „vozíčkář“. Vozík je kompenzační pomůcka a také přeci neříkáme „bělohůlkař“ nebo „sluchadlář“. Všechno jsou to lidé s postižením, používající různé pomůcky. Nemělo by se tedy říkat/psát:
* vozíčkář Jarda
* zrakově postižený Jarda
* sluchově postižený Jarda
ale:
* Jarda s postižením, na vozíku
* Jarda s postižením zraku, s bílou holí
* Jarda s postižením sluchu, se sluchadlem
Jasně, je to delší, ale lidské.

-----------------------
Kráťa ohluchl ve svých 40 letech v roce 2003. Kromě psaní se věnuje vlastnímu webu, počítačovému poradenství a problematice ztráty sluchu ve středním věku a později. Zabývá se nejen touto tematikou a souvisejícími přednáškami, ale také možnostmi přepisu mluveného slova do textu v reálném čase.
Tento článek byl zveřejněn rovněž na webu http://chodicilide.cz/