Je to především proto, že i když jsou pro odezírání ideální podmínky (osvětlení, vzdálenost, žádné rušivé elementy, skvělá výslovnost atd.), některé hlásky nejsou vidět vůbec (h, ch, k, g), některé napůl (s, r, n) a další jsou zase snadno zaměnitelné (např. b, p, m).

Kdyby bylo odezírání čtení, jak byste přečetli třeba: "s*n* mrst s*čz *c*," když většina hlásek není vůbec vidět a další se podobají jiným? A co třeba: "uuuuu?" To nejde vyluštit vůbec. První bylo: "strč prst skrz krk" a druhé: "kluk kul u úlů kůl" - u druhého totiž našpulíte pusu na "u" a řeknete to tak celé - zkuste si před zrcadlem. Možná by se dalo říct, že jsou to jakési rovnice o několika neznámých, které je potřeba během rozhovoru bleskově řešit. "Strč prst skrz krk" by vypadalo nějak takto

Navíc schopnost odezírat je podobná schopnosti mít hudební sluch. Většina slyšících hudební sluch nemá a zrovna tak většina lidí se sluchovým postižením, rovněž nemá schopnost odezírat.

Nejdůležitější totiž je, vědět kontext, případně co asi může druhá strana chtít. Když například řekne pokladní v samoobsluze: "Páte dro*né?," je jasné, že se ptá na drobné.

Cílem tohoto článku není nijak snižovat důležitost odezírání (naopak - sám bych se potřeboval zdokonalit), nebo dělat jakýsi "odborný výklad", ale pouze a jen poukázání na to, že odezírání není "čtení".

Pokud chcete o odezírání vědět něco víc, přečtěte si knihu Mgr. Věry Strnadové (které tímto děkuji za připomínky k článku) "Hádej co říkám", nebo požádejte o konzultaci Mgr. Evženii Benešovou.

-----------------------
Kráťa ohluchl ve svých 40 letech v roce 2003. Kromě psaní se věnuje vlastnímu webu, počítačovému poradenství a problematice ztráty sluchu ve středním věku a později. Zabývá se nejen touto tematikou a souvisejícími přednáškami, ale také možnostmi přepisu mluveného slova do textu v reálném čase.