Psychika - sport

Navštiv sportovního psychologa.

Napadá mě, že v těch 2 situacích se chováš jinak:
- chceš se předvést (nefotbalovému publiku, co umíš, jsi považován za toho kdo to umí¨
- tlak na výkon ve skupině

Ale když jdu do kolektivu na trénink, strašně snadně se rozhodim a nepředvedu takový výkon.

Ako sa cítiš na tréningu, keď chceš predviesť napríklad fintu? Vedel by si popísať, ako sa odlišujú tvoje pocity, keď trénuješ sám a v skupine (alebo počas zápasu)? Máš strach, že sa ti budú ostatní posmievať, predvedú čosi lepšie? Alebo sa bojíš kriku trénera či skôr ti zväzuje ruky vedomie, že pokiaľ v zápase pochybíš, môže za to zaplatiť celý tím (zodpovednosť)? Alebo jednoducho nehráš rád pred zrakmi davov?

Možná to bude tím pocitem zodpovědnosti. Když hrajeme jen tak fotbal venku na hřišti, tak hraju dobře, nemyslim na to, že něco zkazim a prohrajeme. Při tréninku a zápase to cítím naopak. S týmem a trenéry mam dobrý vztah, takže se posměchu atd. nebojim.

Je to běžný jev například u bojových sportů, vše je v psychice, na tréninku máš fyzicku, vše udychas, zvladas. Přijde zápas a za minutu mas pocit ze padnes na hubu, ruce nejedou jak maji, nohy jsou jak z betonu.
Můžeš navštěvovat psychologa apod, v tom není problém, ale řešení je jinde. Zápasit zapasit zápasit až to pro tebe bude rutina, jako trénink, nebudeš mezi tím rozlišovat...
Můžeš mit samozřejmě chronickou tremu z většího množství lidi, ale jsem přesvědčeny ze to nebude tento případ Takže hraj co to jde.