Výňatek z klasika:

...Snad to bylo bláhové, ale mezi jiným jsem si umiňoval, že až najdu ženu, kterou budu milovat a která
bude míti ráda mne, že si to neřekneme. Je tak zbytečné si to říkat a tak krásné mlčet. Bylo to všechno
řečeno již příliš často a slova básníků ztratila zvuk v ústech sňatkových podvodníků.
Holič z naší ulice hraje divadlo, klečí před paní řídící učitelovou a praví: "Miluji vás, madame!" i s tím
"e" na konci slova. Paní řídící učitelová má špatně nasazenou paruku, potí se, vzdychá a hlásí do řad
publika: "I já vás, pane, miluji," přesně takovým tónem, jako by říkala: "Lidi, to je horko."
V mé kapličce lásky visí tabulka: "Prosím, nemluvte."...