Půl roku jsem šest dní v týdnu vstával ve čtyři. Byla to trochu i nutnost (nebyli lidi) a když to sypalo, tak jsem zatnul zuby a dělal to; dalo se "šprajcnout" a "dělejte si to sami". Prachy jsem samozřejmě rozfofroval za kraviny, ale to je vedlejší.
Fungovalo to tak, že jsem ráno v půl páté naběhlm odemkl poštu, převzal od řidiče noviny (pro celou poštu), pak vzal auto (někdy na mě zbyl Transit) a jel. Vrátil jsem se tak v sedum, zase jsem extrémně nespěchal, stavil jsem se na pumpě na kafe a podobně. No a v sedum jsem normálně nastoupil do kanclu, vyřizoval "lidi", reklamace a podobně, no zkrátka práci ne vedoucího pošty, ale toho hned pod. Provozní věci, psal jsem přepážkám směny a tak. ve tři jsem skončil a šel domů.
Jasný, každá koruna se hodí. Když jsem byl ještě s manželkou, tak jsme potřebovali prachy, tak jsem šel do Kladna na poštu jezdit sobotní kurz. To znamenalo vyjet v deset, objet pošty otevřené v sobotu (okres Kladno, kus Prahy západ), naložit co přijali (balíky, pytle) do Transita a odvézt to do Malešic na uzel. Pak zpátky do Kladna (nakoupilo se) a v pět v šest jsem byl doma. Pakárna, dělal jsem to skoro rok... Již přes deset let tomu.