Jsem milovník vína i slibovice (jistěže jen v sobotu), zároveň mám krásnou přítelkyni.
Ovšem po těchto větách :
mám jedinou a krátkou radu: Prchej, dokud můžeš. Dej mu kopačky ještě dnes.
Své každodenní pití sice, protože mu na mně údajně záleží, už zredukoval na pití párkrát týdně, ale mám pocit, že když pije, stává se tím největším sobcem, jaký může existovat, a zapomíná na vše kolem. Popírá tím vše, co říká.
Když se následně o všem bavíme, není schopen mi poskytnout logické vysvětlení, proč tolik potřebuje k životu alkohol. Prostě mu to připadá normální a nedokáže mě pochopit. Argumentuje tím, že nezná nikoho, kdo by nepil, a že všichni jeho známí do hospody chodí, tak proč by tam neměl chodit on?