Ahoj všichni,
řeším takový menší problém a byla bych ráda, kdybyste se k němu vyjádřili. Nejsem s přítelem sice příliš dlouhou dobu, ale vše nám klape, jak má, dokonce snad lépe než nejlépe. Až na jeden problém - alkohol.
Nemám s alkoholem zrovna pěkné zkušenosti (ať už díky předchozím vztahům, nebo díky vlastním zkušenostem s lidmi, kteří pod vlivem byli) a přítel o tom ví. Své každodenní pití sice, protože mu na mně údajně záleží, už zredukoval na pití párkrát týdně, ale mám pocit, že když pije, stává se tím největším sobcem, jaký může existovat, a zapomíná na vše kolem. Popírá tím vše, co říká.
Když se následně o všem bavíme, není schopen mi poskytnout logické vysvětlení, proč tolik potřebuje k životu alkohol. Prostě mu to připadá normální a nedokáže mě pochopit. Argumentuje tím, že nezná nikoho, kdo by nepil, a že všichni jeho známí do hospody chodí, tak proč by tam neměl chodit on? Ale mně ovšem takový argument nepřipadá hoden dospělého, inteligentního a vyrovnaného muže. Následně dochází vždy k hádkám, které pak nemají daleko od rozchodu, ale nakonec se situace, než se přítel zase vydá do hospody, uklidní.
Celý tenhle kolotoč mě unavuje a ničí. Už nevím, jak to mám řešit. Mám před tím prostě zavřít oči, obrnit se, pískat si a nedělat z toho žádný problém, ačkoliv se mi to nedaří, nebo mám nějak zakročit? Jsem z toho už docela zoufalá.
Děkuji vám za odpovědi.