Hele máš to dobré, važ si toho. V 17 dělat prakticky jen to, co tě baví. Mít takoví starosti a řešit tyto věci, co já bych za to dal. V 17 jsem šel bydlet sám, rodina mě v tom nechala, naštěstí jsem měl nějaké peníze z brigád. Musel jsem ke střední chodit do dalších prací, dělal jsem kde se dalo. No a v 19 udělal maturitu. Nebyl čas na nic jiného než práci, abych měl kde bydlet. Pak jsem šel na VŠ dálkově, ale kvůli jedinému předmětu mne po 3 letech vyrazili. Momentálně je mi 23, nežiju abych pracoval, pracuju abych žil a popravdě na holky jsem za tu dobu téměř nepomyslel. Jediná známost byla na základní škole. Pak jsem se minulé léto nechal ukecat a šel jsem na ples. Tam za mnou přišla slečna a už to bylo. Od minulého týdne spolu bydlíme. Ona stále studuje a já musím pracovat abych nám vůbec udržel byt. Není se mnou kvůli penězům ani kvůli mé postavě, vlastně nevím, co se ji na mě líbí :D. Práce mě nebaví, ale každej den mám proč to dělat, protože to je můj život. Nepíšu to tu abyste mě litovali nebo tak, spíš je krásné, jak má každý jiné priority či jiné možnosti, ale jedno nás nakonec všechny spojí, ty holky :).