Abych se tedy pokusil pomoct. Nejprve si rozmysli, o čem chceš psát. Nevymýšlej šílenosti a blbosti, na to beztak není nikdo zvědavý. Když ti někdo dá téma, tak ho zakomponuj s rozumem. Ne moc brzy a ne moc pozdě, snaž se z toho vymáčknout maximum. Nepiš hned to, co tě napadne, ale řekni si to nejdřív v hlavě. Viz. pasáž "když vtom najednou vyskočil z vody žralok a ukousl mi ruku". To působí tak zatraceně lacině. Tak se trochu zamysli.

Co tu část napsat třeba takto? "Čekání na vlnu mi připadalo nekonečně dlouhé. Díky tomu ze mě mezitím stihl vyprchat všechen stres a obavy z nezdaru. V hlavě jsem si ještě promítal, jak předvedu nově naučený "Tailslide", když mou pozornost získalo několik lidí na pláži. Zamhouřil jsem tedy svým pohledem směrem ke skupince lidí a uviděl několik vyděšených výrazů. Nechápal jsem, co se děje, ale bylo mi jasné, že něco není v pořádku. Během chvilky už byla na nohou celá pláž a všichni křičeli jeden přes druhého. Na tu dálku jsem však ze všech těch výkřiků rozeznal jen jediné slovo, žralok.
Okamžitě jsem otočil hlavu a spatřil to. Ploutev nad vodou byla snad dvacet centimetrů vysoká a řezala vodu jako nůž máslo. Srdce mi poskočilo, ale zachoval jsem si chladnou hlavu a rozhodl se, že se pokusím doplavat na pláž. V mžiku jsem sjel ze svého boardu do průzračné vody a začal plavat. Síly rychle ubývaly a situace přestávala být přehledná. Lidé na pláži stále něco řvali, ale vnímat už jsem je nedokázal. Chybělo mi jen pár posledních metrů a já začal věřit, že to dokážu. "Možná už za mnou ani neplave", říkal jsem si v duchu nadějně, ale lidé stále pořvávali, což mě o této skutečnosti nepřesvědčovalo. Vtom jsem ucítil, jak se mé nohy pod vodou dotklo něco drsného. Bylo to jako by se mi o nohu otřel smirkový papír. Rychle jsem se natočil na stranu a viděl jsem jen rozevřenou čelist. Levou rukou jsem rychle praštil žraloka do čumáku, ale bylo už pozdě. Pravou ruku držel mocně ve své čelisti a já cítil silnou bolest lehce pod ramenem. Žralok mě, za mou ruku, na chvíli stáhl do vody. Poté jsem v jednom okamžiku ucítil rychlé trhnutí a uvolnění, nezaváhal jsem ani vteřinu a hned jsem se snažil dostat na hladinu. Vůbec jsem si při tom nevšiml, že mi chybí téměř celá pravá ruka. Stále jsem měl pocit, jako bych ji měl. Bolest už také nebyla tak nesnesitelná, což bylo jistě dílem adrenalinu. Chvíli jsem se tam ještě "vznášel" na vodě, trochu apatický a v očekávání, že to zřejmě nepřežiji, jsem si ještě vzpomněl na svou rodinu. Krev mi stále rychle vytékala z pahýlu na ruce, následkem čehož se mi začala motat hlava. Své poslední myšlenky jsem věnoval mraku nade mnou, který vypadal jako kachna.
Probral jsem se v měkké posteli v nějaké bílé místnosti. "To je místní nemocnice" vysvětlil mi Jorge, "měl si kliku kámo". Lehce jsem se pousmál, ale neměl jsem síly jakkoliv reagovat.....atd.

Není to nic velkého, taky mi to trvalo teď asi 10 minut, ale jen ti chci ukázat ten potenciál. Ty ten potenciál spláchneš jedinou plytkou větou.