Jedno kalné ráno, které zaspat měl jsem spíš,
ležel v schránce dopis, jenž tvou vůni měl.
A v tom listě bylo psáno, že mě navždy opouštíš.
A já zemřít a skončit s vším v tu chvíli chtěl.
Šel kolem chlapec s bílou hůlkou,
schod za schůdkem stoupal výš.
A můj vlastní kříž
menší byl než se zdál.
Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky mé jsou dnes?
Vždycky důvod je, žít dál.