Nevidím jediný dobrý bod v mojom živote
Ahojte všetci.
Mám 28 rokov a mám pocit, že som si pokazila celý život.
Už vyše 6 rokov trpím silnými depresiami. Beriem pravidelne lieky predpísané psychiatrom, ale nevidím a necítim žiadnu zmenu. Trpím denne návalmi úzkostí. Ked sa pokúšam so svojimi problémami zdôveriť rodine alebo priateľom, počujem len 'Pozbieraj sa!' a 'Bude to lepšie, musíš si veriť!'
Nevidím ako by sa to mohlo zlepšiť. Vidím len samú tmu a prekážky pred sebou a žiadny svetlý bod.
Pracujem ako opatrovateľka v Rakúsku už pomaly 9 rokov a mám toho dosť. Je to ubíjajúca práca, ktorá nikam nevedie. Neznášam ju a žiadny človek, ktorý neznáša opatrovanie by nemal opatrovať. Hľadám si inú robotu na Slovensku.
Prečo si nehľadám robotu v Rakúsku? Študujem právo v Bratislave. Najprv som to začala študovať, lebo som chcela pomôcť ľudom, ale stala sa zo mňa 'večná študentka'. Dvakrát ma vyhodili (moja vina). Tvrdohlavo sa držím vysokej školy, lebo na jednej strane si myslím, že predsa si ľahšie (nie ľahko, ale ľahšie) nájdem robotu s vysokou školou, na druhej strane viem, že ukončená vysoká škola sa nerovná vyššej inteligencii.
Veľmi ťažko mi ide učenie, čo ma robí nešťastnou. Na viac skúšok som sa učila celé mesiace a napokon som ich ledva spravila s upozornením od profesora, aby som 'nabudúce viac pridala.' Klepem sa pred každou skúškou a ak je k tomu ústna, tak nemám šancu. V robote mám málo času sa učiť a doma sa štyria tesníme. Naše mesto nemá knižnicu, kam by som sa mohla zašiť, aby som študovala a do Bratislavy dochádzam len na semináre, kedže bývam 300 km ďalej.
Dalej ma trápi, že si neviem nájsť vzťah. Do tváre by som bola ako-tak pekná, ale som tučná. Nikto by sa na mňa dvakrát nepozrel. vyskúšala som už mnoho diet a mám k tomu zníženú funkciu štítnej žľazy. Nemám sebavedomie. Ťažko sa mi vyrovnáva s myšlienkou, že nikdy nebudem mať možnosť mať partnera, možno aj rodinu a deti. Muži nechcú staré smutné ženy s nadváhou.
Neviem, čo mám robiť, aby som sa pozbierala. Treba NIEČO spraviť, zmeniť, ale neviem, čo a kde začať. Bojím sa neúspechov. Stagnujem na jednom mieste a neviem sa pohnúť.
Už sa pomaly menej stretávam s priateľmi, kedže okrem sťažností im nemám čo ponúknuť.
Už nevládzem a takto sa dalej nedá žiť.
Dakujem za prečítanie.
idikehaine
Tak to chce velké změny. Nejlépe začít tak, že využijete letních měsíců a zajedete si někam na relaxační dovolenou - tam se třeba pořádně uvolnit a zrelaxovat. Pak změnit určitě zaměstnání a také bydlení. Na tu vysokou bych se být váma vykašlal (zaleží, ale kolik chybí do konce). Ne vždy to zaručí lepší zaměstnání. Znám lidi, co s ING. dělají podřadné práce a znám dost lidí, co nemají titul ale jsou mnohem výše. Nenervoval bych se za každou cenu tím studiem. Navíc při vší úctě, když přijdete na pohovor vy s titulem (stres, nevěříte si..) a po Vás přijde někdo s nižším vzděláním, ale bude to sebevědomý člověk s praxí tak stejně vezmou jeho.
Po těchto všech změnách Vám bude určitě lépe, a tím, že si nemůžete najít přítele bych se moc netrápil. To přijde samo. A znám i muže, kterým se více líbí baculaté ženy.
Možná to trochu zjednoduším,ale v hledání partnera intenzívně pokračuj. Snad nevěříš,že všichni hledají partnerku jen podle váhy. Pokud máš dobré své vnitřní "já",tak víš,že se někdo najít musí,kdo to ocení.Třeba to nebude hned,ale bude. Já osobně bych partnera hledal v rodné zemi.
Presne tak, treba Santa z komedie Santa je uchyl, ten je na boubelky.
Přesně tak a když by dělala šlapku jako Julia Roberts ve filmu Pretty woman, tak si ji vezme milionář.
Já bych tedy zase na rozdíl od ostatních řekl, že ti stačí zhubnout. Vše ostatní - sebevědomí, dobrá nálada, partner, pohoda přijde následně samo. Ať už máš nebo nemáš problémy se štítnou žlázou, zákon zachování energie nedokáže oj*bat žádná nemoc. A pokud máš předepsány správné léky, tak s tím není problém vůbec žádný.
Ve štěstí ale nemůže spoléhat jen na partnera.
Kecy, zhubnout není to, co ji spasí. To podstatný je v hlavě, pokud nebude navenek působit pozitivně, tak žádnýho chlapa příliš nezaujme. Pro vztah je potřeba si s protějškem rozumět, tělo je pak druhořadý. Chlap, co staví tělesný proporce nad duševní, má ženu akorát jako doplněk svýho ega, nikoliv jako rovnocennýho partnera do života.
Ano, sebevědomí se jí určitě nezvedne, když ji bude např. každý druhý chlap zvát na drink/oběd.
" Pro vztah je potřeba si s protějškem rozumět, tělo je pak druhořadý."
Nevím jaký vztah máš na mysli ty, ale já měl na mysli vztah partnerský. Hlavní důvod dle kterého si muž podvědomě vybírá partnerku je nalezení matky svých dětí. (mít vůli silnou alespoň tak, aby se člověk nepřežíral/byl na rozumné váze je jedno z kritérií, které rozumný muž prostě vyhodnocuje)
Partnerský vztah není to samé jako obchodní vztah, kdy ti je vzhled obchodního partnera opravdu šumák a záleží čistě na charakteru dotyčného. O vnitřek tlusťošky se nikdo zajímat nebude (pomíjím filmy a úchylky na tlusté, kterých je v populaci v porovnání s tlustými holkami zlomek, tedy spoléhat na to, že zrovna na někoho takového narazí... to už bych reálněji viděl cestu pretty woman). Proč ? Protože není obtížné najít si holku se kterou si člověk bude rozumět a která současně nezlomí lamely v posteli.
Jinak když už teda tvrdíš že na vzhledu nezáleží, tak nosil by si oblečení, které by vypadalo naprosto příšerně, i když by bylo pohodlné ? Podotýkám že na trhu lze získat snadno oblečení, které je jak pohodlné tak hezké. Co by to o tobě vypovídalo ? Že jsi svobodomyslný, sebevědomý a inteligentní nebo že jsi asociální podivín ignorující okolní svět ?
A ještě když už tvrdíš, že nejdůležitější je "vnitřek" dle dotazu soudím, že v případě tazatelky je v současné době ten vnějšek o dost lepší ....
Jinak teda tazatelka může klidně zkusit rady od nás obou. Ani jedna ji nemůže ublížit.
Tak ať nejprve zkusí tvojí radu "být v pohodě a ono to přijde samo" a pak napíše výsledky. Pak může zkusit mojí radu a následně napsat výsledky.
A koho to zajímá?
)
btw.: Pro některé lidi jsou hnus i maskáče(Viď AlCapone
To intenzivní hledání partnera můžou ostatní špatně pochopit jako snahu o ulovení chlapa za každou cenu a třeba se začnou bránit útěkem. Nejlepší je nechat tomu volný průběh, ono se to nějak vyvrbí.
To intenzivní hledání nebylo myšleno vyvoláváním na fotbalovém utkání.
reddit.com/r/nihilism
Ty máš ale problémy :P
A dobrý bod - co třeba to, že žiješ? + nežiješ zrovna ve špatné zemi.
Jedno kalné ráno, které zaspat měl jsem spíš,
ležel v schránce dopis, jenž tvou vůni měl.
A v tom listě bylo psáno, že mě navždy opouštíš.
A já zemřít a skončit s vším v tu chvíli chtěl.
Šel kolem chlapec s bílou hůlkou,
schod za schůdkem stoupal výš.
A můj vlastní kříž
menší byl než se zdál.
Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky mé jsou dnes?
Vždycky důvod je, žít dál.
Tyhle věci nemají s logikou nic společnýho.Není to o reálným vnímaní skutečný situace, ale trochu rozhozená chemie.Chybí Serotonin a nedá se to ovládat.Pokud to není jen příběh k rozpoutání diskuze,tak pomůže jen doktor.
Ale prd doktor. Lidi by potřebovali nakopat do prdele. Nikoliv radu doktora.
Máš dvě životní jistoty,na které se můžeš spolehnout na 100%
Už ti nikdy nebude dvacet,
a bude podstatně hůř !!
Najdi si kamaratky (studujes predsa tak tam mas nejake kolegyne a janeviemkoho), nejake konicky / zabavy, chod proste medzi ludi, maj radost zo vsetkeho aj z malickosti, trebars aj z obeda alebo peknej novej bluzky alebo co. Chlapa raz stretnes aj takeho co chce, nemaj strach. Ale doma v obyvacke ho nestretnes.
P.S. a skus si kupit stacionarny bicykel a 15-30 minut bicyklovat kazdy den. A nedavaj si ho na maximalnu silu, ale mala sila a dlhsie.
P.S.2. a ked si s kamaratkami tak im nehovor ze jak ti je na p*, ale sa s nimi bav o normalnych veciach napr. ako sa maju co oni robia ake maju konicky a podobne. Alebo si najdi googlom vtipy a rozpravaj kazdemu vtipy :)