chce to plynulost a cit - vnímej vibrace do pedálu spojky a volantu, obojí ti dá vědět, co kdy pustit a kdy přidat.

Když pouštíš spojku, okamžik, kdy začne zabírat se pozná podle toho, že se pedál mírně rozvibruje - proto začátečníkům doporučuju pouštět spojku se zvednutou patou a zvedat celou nohu i s kolenem (je to pak líp poznat), jinak jako vyježděný už patu zvedat nemusíš. Plyn totéž - pokud máš moc vysoké otáčky, je to slyšet i cítit (vibrace), pokud moc nízké, budeš to cítit ve volantu i podle projevu auta.

Podstatné je umění sladit dva rychlé protipohyby - přidat plyn a mírně zpožděně a mírně pomaleji pustit spojku. Míra plynu se liší podle síly motoru, můj stíhací tank se umí rozjet na volnoběh i na zařazenou dvojku, nějaké litrové MPI budeš muset krapet vytočit. Jako začátečník se neprve soustřeď na tu spojku - plyn prostě sešlápni na cca 1/3 dráhy, nevadí že to řve, když to nevystřelí někam k 5000 otáčkám, a vnímej práci se spojkou. Musí být hlavně plynulá a musíš si najít přesné místo, kde spojka začne zabírat - mělo by to být někde cca v první polovině dráhy pedálu (moc pozdě i brzo je špatně a taková spojka potřebuje seřídit). Pak už je to jednoduché a princip je jako se ženskou - ne moc rychle, ani ne moc pomalu, ale přesně tak akorát. Když budeš rychlý, budou se ti protáčet kola (nebo bude blikat ESP) a pasažéři budou ublinkávat, případně ti to zdechne, pokud budeš mít málo plynu. Když budeš pomalý, budeš grilovat spojkové lamely, motor bude řvát, ale rozjezd bude plynulý. Právě proto musíš najít ten správný rytmus a kompromis, aby prokluz spojky byl co nejkratší, ale aby to zase nebyl leopardí skok typu třistazmísta.

To vše se musíš naučit a je třeba to trénovat. Instruktorovi se s tím svěř, měl by ti pomoci a taky umožnit si to natrénovat, rozjezdy jsou totiž základní řidičské umění.