Mám to stejné. Bohužel se to s věkem nějak nezlepšuje.
Nejvíce mě na tom štve to, že jsem na každého za každých okolností maximálně slušný a chci, aby si o mě nikdo nemyslel něco špatného. A ono to není úplně zdravé, samotného mě to štve. V duchu když je mi někdo tak nepříjemný tak si řeknu to je strašněj **** ***** ******* **** ***. Ale v reálu ho pozdravím, usmívám se a nedám mu nijak najevo co si o něm myslím.
Už ve škole jsem s tím měl problémy, vyhýbal jsem se sporům i když jsem byl vždy nejvyšší a nejsilnější.
Ale nejspíš už to nijak nevyřeším.
Obdivuji lidi, kterým je buřt to, jak se na ně dívají cizí lidé a v rozumné míře dávají najevo co si o lidech doopravdy myslí.