Hele já to měl obráceně. Na základce jsem byl tichý, uzavřený, měl jsem problém komunikovat a všichni mě tam tak znali (krom nejbližších přátel s těma jsem se bavil normálně). Sralo mě to a před nástupem na střední jsem si řek, že se to nesmí opakovat. Dokud mě tam nikdo nezná, že se musím změnit, bavit se hned od začátku no a dokázal jsem to. Ale asi jsem to přehnal, žvanil jsem až moc, ke všemu vtipné poznámky, sršely ze mě vtípky až jsem se stal takovým třídním šaškem s maximem pozornosti.. a to jsem opravdu nechtěl. Ze začátku to byla super změna o 180°, ale pak jsem takové role litoval. Co z toho vyplývá? Každý by měl být svůj, sám sebou. A pokud na sobě vnímáš nějakou negativní vlastnost co chceš změnit, tak s mírou :) nepřežeň to.